Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krása slov a sousloví, jakoby oduševnělých

23. 11. 2008

Dlabat abatyš

Vžijte se do Ruské povahy onoho otevřeného "L", nastavte ústa tak, aby dolní čelist byla vepředu; celé rty a hlavně dolní ret nechte volně, jakoby dovětru. A řekněte to znovu, nahlas a pomalu, s pečlivým otevřeným vyslovováním každého "A" a zasekáváním "T". Získáte tak pravou povahu sousloví. I když se jako celek málokdy užije v praxi, má nezaměnitelný charakter a povahu. Slyšíte to? Jakoby jste hladili dlouhou plyšovou tyč, kterou někdo natřel něčím mazlavým a vy cítíte onu jemnost a přitom je vám nepříjemné jak se lepíte. Ano, právě jste se naučili dlabat abatyš.

Šprým

Slyšíte to? Tu tvrdost. R a P vedle sebe, šPRRRRRRým; vrcholící oným počátečním Š, které jakoby zesměšňovalo onu tvrdost nutě vyslovit "ý" vysokým tónem. Samo slovo vybízí k pousmání se nad tragikomičností vyslovené.

Tropit si šoufky (z někoho/něčeho)

Podobné, i když ne totožné s předchozím. Tedy tropit- jakoby pohazovat jen tak okolo na ledabylý obdiv, se spojením slova šoufek, připomínající pšouk (jen takové připrdnutí), štafle nebo šourek (a tedy všechna vtipnost obsažena jen v onom slově) dává celému výrazu zesměšnění a obdivuhodný ráz: Je očividné, že situaci nemyslíte vážně a přitom kutálíte z kopce kuličku, která se svým pohybem směje.